Podporují nás:
Rádi s nimi závodíme:
|
Hovadská dovolená na Visalajích 4. - 7. srpna 2005
Na začátku srpna jsme se rozhodli prodloužit si víkend a udělat si krátkou Hovadskou dovolenou, při které poznáme na kole i jiné místa Beskyd. Vybrali jsme si středisko na Visalajích, kde jsme měli zajištěnou chatu. Bohužel nám, ale vůbec nepřálo počasí, takže jsme nestihli projet všechny místa východních Beskyd, které jsme měli v plánu, zato jsme vypili spoustu piv a rumu, hlavně Želva.
|
Celkem nás bylo šestnáct, měli jsme dvanáct kol a pět aut, z Valašských Hovad chyběl jenom Karel. |
Ze sobotního výletu
na Javorový. |
Z nedělního výletu
na Lysou horu.
|
Další fotografie z dovolené
Čtvrtek
Příjezd na Visalaje v odpoledních hodinách. V plánu bylo, že někteří přijedou na kolách, ale to jaksi nevyšlo, protože celý čtvrtek pršelo, tak jsme se museli i s kolama nazáčkovat do aut. Ten den jsme se stihli už jen nacpat špagetama a vypít bečku piva.
Pátek
Nepřestalo pršet a venku to vypadá, že bude pršet ještě tři dny. Rozhodli jsme se, že nebudeme vytahovat kola, ale že půjdeme jen na hřiby a stavíme se na pivo na Bílém Kříži, který byl asi tři kilometry daleko. Láďa, Lída a Michi to při cestě zpátky vzali ještě přes Gruň.
Protože k večeru přestalo pršet, tak jsme mohli venku opékat kuřata. Největší pomocník byl Želva, který už měl za celý den večer pořádně nakoupeno, jelikož nám vyžral skoro všecek rum, co jsme měli na zahřívání.
Po vynikající večeři, jsme se rozhodli, že uděláme Zdeňovi kanadskou noc. Vyčkali jsme až usne, což netrvalo tak dlouho. Pak se někteří výtvarně nadaní jedinci pustili do zdobení Zdeňova hladce oholeného těla. Jenomže, když jsme mu kreslili vlasy, tak se probudil, přepadl ho sušák, tak vyžral během chvilky ještě půllitr rumu a dělal nám tam estrádu, aniž by si všiml, že je pokreslený a vůbec mu nebylo divné, že tam všichni řveme smíchy. Chudák, přišel na to až ráno.
Sobota
Konečně neprší a můžeme vyjet směr Bílý Kříž - Malý Polom - Slavíč - Javorový vrch - Morávka - Visalaje. Na hranici se Slovenskem se nevyhneme pět kilometrů dlouhému úseku, kdy musíme tlačit a přenášet kola přes hluboké kaluže, i když někteří se to snažili projet, ale po prvním vykoupání ve smradlavém bahně, to vzdali. Prvních čtyřicet kilometrů jsme jeli jen v terénu, posledních dvacet kilometrů pak po cestě, ale zato v dešti. Zdeňu chytaly ze začátku křeče, to asi jak se z něho vypařoval ten rum, jet za ním se nedalo vůbec, táhl z něho na deset metrů rum.
Neděle
Sobotní bahno a déšť se podepsalo skoro všem na brzdových špalkách, tudíž již kratší vyjížďku na Lysou Horu absolvovali jen někteří. Ostatní šli pěšky na Gruň. Při zpáteční cestě z Lysé i z Gruně jsme zase zmokli, tak už jsme ani nejeli na kolech domů, jak jsme původně chtěli.
|
|
